1. kapitola - Co bude po smrti?

23. srpna 2011 v 17:42 | Barča |  Život plný kouzel
Na téma týdne "posmrtný život".
Byl prosinec, druhý svátek vánoční. U Potterových, v Godrikově dolu bylo ten den velice rušno - na návštěvu totiž přišli skoro všichni Weasleyovi - kromě Percyho, který jako obvykle musel do práce. Lilly, Rose, Albus a James seděli na koberci a hráli tchoříčky. Čtyřletý Hugo je se zájmem pozoroval, protože sám ještě hrát neuměl.
"No fuj ! Já už to hrát nebudu ! Tchoři jedni hnusní !" nadávala Lilly když ji Jamesova figurka zasáhla svou "zbraní" do obličeje. "Nestane se mi s toho nic ?" zeptala se váhavě.
"No jasně, hra po děcka tě určitě o tráví a umřeš.." prohlásil ironicky James a ušklíbl se na svou sestru.
"Jamesi !" okřikla ho Ginny a zamračila se. "važ slova, s tímhle se nežertuje !"
"No joo..." obrátil James oči ke stropu.
Samozřejmě že Lilly bratrovi nevěřila, i tak ji jeho poznámka přinutila přemýšlet. Když se šli všichni ke stolu napít, využila vhodné příložeitosti.
"Mami ?"
"Ano ?" usmála se Ginny.
"Co se stane až umřu ? Budu mít nějaký další život ?"
"Lillynko, nech si ty hloupé otázky... jsi ještě malá." pohladila ji po rudých vlasech. "běž si hrát z Rose, ano ?"
"Hmm" přikývla Lilly, přešla však na druhou stranu stolu.
"Tati, můžu se tě na něco zeptat ?
"Copak ?" otočil se na ni Harry.
"Až budu mít sto let, tak umřu ?"
"To nikdo neví Lilly, proč se ptáš ?" odpověděl pomalu Harry a zatvářil se trochu nechápavě.
"A pak se ze mě stane duch, jako jsou v Bradavicích ?" zeptala se místo odpovědi.
"Lilly, je ti teprve sedm, to teď nebudeme řešit, běž si hrát s Rose, ano ?"
"Bylo by moc fajn, kdybyste rozhodnutí 'kdy si půjdu hrát s Rose' nechali na mě a stále mi to nepřipomínali !" odsekla Lilly a působila v tu chvíli tak dospěle, jako ještě nikdy.
Stejně ale okamžitě vyběhla s Rose do svého pokoje.
"Radši nás tu zamkni, už mám tvých bratrů plné zuby."
"To já taky, jsou tak otravní ! Hlavně James, ani chvilku mě nenechá na pokoji..."
Chvíli bylo ticho.
"Ty, Lilly, vím na co ses jich ptala, a chtěla jsem ti říct.... víš, prý existuje posmrtný život." prohlásila významně Rose.
"A proč potom jsou duchové ?" nechápala Lilly.
"No, prý si můžeš vybrat...můžeš jít dál, nebo se můžeš vrátit zpět na náš svět, ale už nikdy to nebude jako předtím - nemůžeš jíst, nemůžeš... vlastně skoro nic dělat..." vysvětlovala Rose
"Počkej, kam dál ?"
"Co ?"
"No, říkalas, že můžou jít dál, nebo se z nich stanou duši," zopakovala Lilly.
"Jo takhle... no, to nikdo neví, ale myslím, že to je... třeba nějký nový život, třeba... jako pes, nebo jako...moucha..."
"Moucha ? To bych teda radši byla duch, než moucha," poznamenala Lilly a mírně se zamračila.
"Na tom něco je," připustila Rose. "Ale tvoji rodiče mají pravdu, víš, asi tomu vážně ještě nemůžeme rozumět.... Ale mám lepší nápad, mamka mi říkala, že tu prý máte knihovnu...?"
"Rose," protáhla Lilly a upřela na ni pohled který velmi připomínal Jamese. "Nebudeme si přece číst ! Víš jak málo se vidíme.... budeme dělat něco... zajímavějšího."
"Neboj Lilly, to bude zajímavý !" ujistila ji Rose. "Tak já jdu do té knihovny, a ty zatím přines svýčky a něco k pití.... a taky zezdola vem nějaký polštáře, budou se hodit."
Lilly nechápala co má její sestřenice na mysli, ale polechla ji a šla. Když se vrátila nahoru s lahví dýňové šťávy v jedné ruce a se svícnem ve druhé ruce, Rose už na ni čekala.
"Kde máš polštáře ?"
"Je jich tu dost," odpověděla klidně Lilly a vytáhla s podpostele několik měkkých bílích polštářů a jeden z nich hodila po Rose. "Dáme bitvu ?"
"Ne Lilly, já mám něco lepšího !" a ukázala na hromádku knih. "zatáhni okno"
Lilly tak udělala a v místnosti zavládla téměř úplná tma - taky už bylo skoro sedm hodin. Rose zapálila svíčky, postavila svícen na zem. sedla si na jeden polštář. Lilly to zřejmě došlo a sedla si proti ní.
"Poslouchej tohle ! Posmrtný život jest pojem, jemuž lze chápat jako život po smrti. Není však dosut jediný důkaz, že by tomu tak bylo. Čarodějové, kteří se nestanou duchy už nejsou viděni na naší zemi v původní podobě, a proto se jich nelze na tuto problematiku zeptat... bla bla, to je moc odborný, nudaa..." Rose zavřela knihu "Posmrtný život aneb problematika neprokázaná" a sáhla po jiné. "Ale tohle je lepší, poslouchej - Je dobré věřit, že smrtí všechno nekončí, protože pozitivní myšlenky se vždycky hodí. Na tenhle problém jsme se ptali duchů, protože oni přece zažili smrt, a vědí, co mají udělat, aby..."
Celý večer strávili čtením o posmrtném životě. A od tohoto okamžiku už Lilly a Rose přestali být těmi malými holčičkami.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama