4. kapitola - Světlo

23. srpna 2011 v 17:45 | Barča |  Život plný kouzel
Na téma týdne "Sebevražda" (opět pozdě, ale co už... 5. kapitola snad bude v termínu, mám to nějaký pomotaný takže to potřebuju zpravit xD)
Když Lilly otevřela oči, chvilku jí trvalo než si uvědomila kde je, a co se stalo. V autě byla jen ona, a spící Hugo. Oknem vykoukla ven, ale kvůli pouze slabému osvětlení, které zajišťovala světelná koule ze zatemňovače, toho moc neviděla. Otevřela tedy dveře a vystoupila. Strýc Ron a teta Hermiona prozkoumávali stěny jeskyně a Rose chodila kolem nich.
"Dobré ráno !" řekla až příliš hlasitě Lilly, což způsobilo že se Ron rychle narovnal a narazil tak hlavou do nakřáplého sklaního výběžku přímo nad ním, ten se ulomil a spadl mu na nohu.
"Auu, sakra ! .. Ahoj Lilly,"
"Promiň, to jsem nechtěla," omlouvala se Lilly.
"To je dobrý, nic se nestalo.."
"Mami, je tu posloední kousek pudingového koláče, můžu si ho vzít?" ozvala se od auta Rose.
"Počkej Rosie," zarazila ji Hermiona a rozběhla se k ní.
"Duplicate!" a namířila na koláč hůlkou. Ten se okamžitě rozdvojil. Kouzlo několikrát zopakovala a nakonec bylo kousků osm. "Tak, teď zbyde pro každého."
"Mami, chtěla bych umět kouzlit jako ty.." usmála se Rose.
"Však ty budeš, a ještě líp!"
V průbehu dne už Lilly tahle jeskyně začínala pomalu nudit. Ze začátku jí to přišlo jako něco úžasně dobrodružného a napínavého, ale když se nic nedělo... a navíc ji poprve napadlo, že je vlastně možné že se odsud vůbec nedostanou, ale snažila se o tom příliš nepřemýšlet. Už začínala být docela unavená, když..
"Hermiono ! Honem, pojď se podívat !" zakřičel náhle Ron. "Vidíš, tady ta díra !"
"Co je s ní ?" nechápala Hermiona.
Lilly se podívala okénkem ven. Stáli přesně na tom místě, kde Ron byl když se Lilly ráno probudila. V tom ji něco napadlo - ulomil se přece kousek stěny, takže to znamená...
Lilly otevřela dveře a vyběhla ven. Její tušení se potvrdilo - škvírou ve skále dovnitř pronikalo slabé světlo.
"Já vím co je za tím !" ozvala se Rose, o které Lilly ani nevěděla že stojí vedle ní. "zdálo se mi o tom, ale zapoměla jsem na to ! Je zatím taková dlouhá chodba a stěnách jsou lampy...a myslím že na konci jsou dveře...ale víc si nepomatuju..."
"To je blbost !" prohlásil Hugo, který se k nim nenápadně přiblížil.
"No, to uvidíme.. běžte od toho dál.. Bombarda maxima !"
Skalní stěna před nimi se rozletěla a objevil se otvor dost velký na projití, ovšem příliš malý pro auto. K obrovskému překvapení všech však měla Rose pravdu. Před nimi se objevila chodba dlážděná mramorem, na hrubých kamenných stěnách byli pochodně (ne lampy) a na konci dvoukřídlé dřevěné dveře s velkým visacím zámkem.
Chvíli bylo ticho.
"Děti, vraťte se do auta." obratila se na ně Hermiona.
"Ale mami, přece tam nebudeme jen tak sedět a čekat, co když se vám něco stane ?" řekl Hugo s výrazem superhrdiny který se právě chystá zachránit svět.
"Jo, a vy nám určitě pomůžete," poznamenal ironicky Ron. "vždyť ani nemáte hůlky..."
"Ale já chci vědět co tam je."
"Rosie, víš co, když si s tatínkem budeme jistí že to není nebezpečné, hned vás zavoláme, ano ? navrhla Hermiona.
"No," protáhla Rose jako by zvažovala možnosti. "tak dobře, ale musíš to slíbit !"
"Dobře, slibuju."
Všichni tři se tedy neochotně vrátili do auta a tak napjatě čekali co bude dál, že ani nemluvili.
"Rosie ? Klidně můžete jít, je to v pořádku !" zavolala po chvíli Hermiona, a Lilly, Rose a Hugo se honem rozběhli zpět do chodby.
Velké dveře už byly otevřené, Ron i Hermiona stáli hned za nimi a tak se i oni vmáčkli dovnitř. Byla to malá a velmi slabě osvětlená místnost se stejnými hrubými kamennými stěnami jako byli na chodbě. Naproti dveřím bylo asi metr vysoké dřevěné pódium a na něm narovnaných dvacet zakulacených černých nádob. U každé z nich hořela malá svíčka.
"Co to má-"
"Hrobka sebevrahů," řekla tiše Hermiona, jako by si najednou na něco vzpomněla.
"Cože ?" ozvali se čtyři různé hlasy.
"No prostě lidí, kteří spáchali sebevraždu.." snažila se vysvětlit Hermiona.
"Chceš mi říct, že na celém světě je jen dvacet kouzelníků co spáchali sebevraždu ?" zeptal se Ron.
"Ne, to ne. Tohle byl protest čarodějů.. stalo se to už hodně dávano.. a ty bys to už měl dávno vedět Rone, učili jsme se to v dějinách čar a kouzel." poučila ho Hermiona.
"No jo, stejně jako spoustu dalších nesmyslů.." zabručel Ron.
"Tohle není nesmysl Ronalde !"
"Jo, mamka má pravdu, je to zajímavý... mami, řekni nám o tom něco, prosím."
"Rosie, tohle není... no dobře, ty a Lilly už to pochopíte, ale Hugo... kde vůbec je ?"
Po chvíli hledání a volání zjistili, že Hugo se vrátil do auta a usnul.
Obě dívky byly velmi překvapené, když si je Hermiona sama zavolala, aby jim řekla něco o té nalezené místnosti.
"Víte, holky-"
"Ehm, ehm"
"Holky, a Ronalde. Stalo se to už dávno, osmnáct kouzelníků a dvě čarodějky spáchalo sebevraždu, a nechali se pohřbít na tajném místě. Bylo to na protest proti..šíření křesťanství v kouzelnických rodinách. Tím nevědomě způsobili kletbu, a proto už teď téměř není možné najít věřícího čaroděje nebo čarodějku. Nejzajímavější je to, že tolik lidí se pokoušelo tuhle hrobku najít, ale nikomu se to nepodařilo... je vážně divné že jsme se sem dostali i když jsme o to vůbec nestáli.. nechápu to..."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama