Kapitola 1. - Beznadějně zamilovaná

23. srpna 2011 v 17:33 | Barča |  Jen oni znají pravdu
Takže toto je první kapitola nové povídky Jen oni znají pravdu, a je psaná s pohledu tenkrát ještě čtrnáctileté Dominiky Woodsové, havraspárský studentky Bradavické školy. Ještě bych chtěla říct, že kapitolky budu psát kračí, zato ale častěji přidávat =)
PS : Berte ohled na to že Dominika je puberťačka, takže některé její názory....no, já mám co říkat :D
úterý 31. srpna, 825 hodin ráno
Konečně ! Konečně je mi čtrnáct ! Pomyslela jsem si když jsem se probudila a uvědomila si, co je dneska za den. Kdybych se narodila o den později, tak bych šla teprve do třetího ročníku, ale naštěstí to tak není. Oblékla jsem se a šla dolů do kuchyně na snídani. Na stole už na mě čekali smažené vajíčka se šunkou - vždycky když jsem měla narozeniny tak mi mamka nachystala snídani.
"Dobré ráno !" pozdravila jsem a posadila se ke stolu.
Moje desetiletí sestra Natalli seděla se značně naštvaným výrazem u stolu naproti mě, a mě bylo jasnéproč se tak tváří - ona totiž ještě do Bradavic jet nemohla.
Snědla jsem svou výbornou snídani, ale potom jsem se vrátila zpět do pokoje. I když se mi vůbec nechtělo, musela jsem si zbalit kufr do Bradavic, protože odpoledne bude oslava, a to bych nic nestihla. Když jsem si skládala hábty, přemýšlela jsem nad tím, jestli se do školy vlastně vůbec těším...třeba bez profesorky Wambergové, ředitelky mrzimorské koleje a bez těch jejích keců a školních trestů bych se ještě nějaký ten měsíc obešla...ale třeba na svou kamarádku Lollu už jsem se moc těšila....a ne jen na ní. Při vzpomínce na Nicolasse Coopera jsem zanechala skládání a rovnání a nepřítomě jsem upírala oči na podlahu. Je tak krásný, a taky tak vtipný...ale co mě to napadá, jak by se tak skvělí a oblíbený kluk jako Nicolass mohl zamilovat právě do mě ? Do mě, když mě všichni mají za šprtku, a nějaká královna krásy taky nejsem ? To je přece nemožné...a s touhle představou jsem naštvaně začala do kufru házet učebnice.
Odpolední oslava mích čtrnáctých narozenin mi přecejen trochu zvedla náladu. Od tatínka jsem dostala ten nejkrásnější dárek, jaký mi vůbec kdo mohl dát - nádhernou malinkou veverku, samečka kterého jsem pojmenovala Tiffi. Ale dárek od sestřenky Amélie mě taky potěšil - dala mi totiž své koště, které bylo teprve rok staré a tak doost dobré (její mamka byla dost bohatá takže jsem si domyslela, že asi dostala nové, a lepší)
úterý 31. srpna, 2246 hodin večer
Teď už konečně zbalená jsem ležela ve své posteli, a ještě než se moje myšlenky opět navrátily k Nicolassovi, řekla jsem si, že se zkusím příhlásit na konkurz do famfrpálového družstva - teď už jsem se skutečně začínala do Bradavic těšit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama