Lilly Luna Potter 1. kapitola

6. července 2012 v 15:09 | Barča |  Lilly Potter *
Kapitola 1. - Wulf-road

Wulf-road byla malá anglická vesnička, z jedné strany obklopena horami a z druhé hustým lesem. Hory nebyly nijak zvlášť vysoké a protékal mezi nimi studený horský potůček. Do lesa nikdo z vesnice příliš nechodil, protože se říkalo, že v něm žijí vlci. V malém domku na okraji této vesnice žili manželé Winterovi, Jack a Emily, kteří měli dcerku Daisy. Jack byl vysoký, velmi hezký a měl hnědé vlasy až na ramena. Emilly byla podle něho docela malá, měla dlouhé rovné blond vlasy a nádherné modré oči. Když bylo Daisy 11, vyrostla z ní krásná dívka. Nikdo však nechápal, proč když je její matka světlovlasá, Daisy má vlasy úplně černé a vlnité, a její oči mají temně šedou barvu.

Zrovna začaly letní prázdniny. Od září měla Daisy nastoupit do městské školy. Docela se tam těšila protože ve Wulfroadu téměř žádné jiné dívky nebyly. Jen Roxy Lescautová a její dvě nejlepší kamarádky Anett a Dona. Všechny tři se neoblékaly snad do ničeho jiného než do růžových minisukní a v botičkách na vysokém podpatku se procházely po vlakovém nádraží a předváděli se před turisty. Byly nafoukané, protivné, a Daisy přímo nesnášely. Ostatně, Daisy je stejně jako růžovou barvu také neměla příliš v lásce. A tak místo nich se jejími nejlepšími kamarády stali místní kluci. V létě s nimi hrála fotbal, v zimě hokej, chodili do lesa a bavili se. Její nejlepší kamarád se jmenoval Luky Boxten a byl o rok starší než ona.

Bylo 17. července a Luky měl 12 narozeniny. Rozhodl se, že s Daisy a ostatními kamarády Jerrym a Mickym udělají dvoudenní výlet. Tak si tedy sbalili si svůj největší stan, spacáky, baterky a něco k jídlu a k pití.

"Mami tak my jdem a vrátíme se zítra nějak v šest večer." řekla Daisy, zatím co cpala svůj spacák do velkého turistického batohu. Maminka už byla zvyklá, že se Daisy nechová jako ostatní dívky a nijak ji nevyvedlo z míry že se chce Daisy vrátit až další den.
"A nebude vám v noci zima?" zeptala se maminka.
"Máme jablka?"
"Ale ano máme… já jsem se však ptala jestli vám nebude zima.
" Ne, ne… podáš mi ty jablka?"
"Ach jo… s tebou je to těžký." povzdychla si maminka a podala jí několik jablek.
V půl deváté vyrazili na cestu. Rozhodly se, že místo aby šplhali směrem k vrcholkům hor, půjdou radši lesem.
"Ale já slyšel, že tu jsou vlci…" namítl Jerry opatrně.
"Já toho slyšel… kdybych měl věřit všemu, tak bych se fakt zbláznil!" nedal se odradit Luky. "Ale jestli se tak bojíš, my se bez tebe obejdem… a jestli ne tak si pohni, ať do večera někam dojdem."
"Ale podívejme se koho tu máme!" ozvalo se najednou za nimi. "Naše slavné fotbalové družstvo a samozřejmě Daisy…kde máte zbytek ?"
"Sklapni, Roxy! A vůbec…co děláš v lese? Copak nevíš že tu jsou vlci?" řekla posměšně Daisy.
"A co tady děláte vy?" opáčila Roxy svým protivným, uječeným hlasem.
"Do toho ti nic není Roxy takže se otoč a - "
"Ty mi nebudeš rozkazovat co mám dělat nebo se taky může stát, že ti někdo rozbije hubu…a já to nebudu." dodala ještě když viděla Daisyin úsměv. Daisy se na ni podívala přimhouřenýma očima, vtom se ze stromu ulomila větev a spadla Roxy na nohu.
"Vážně? Už se nemůžu dočkat!" řekla vítězoslavně Daisy.
Roxy naštvaně odešla. To nebylo poprvé co se něco takového stalo. Vždycky když chtěl Daisy někdo něco udělat, nedopadl dobře.

"Už tam budeme? Mám hlad." říkal asi už podesáté Jerry.
"Ne. A neotravuj mě pořád, nepřišli jsme se sem najíst." odpověděl Luky o dost podrážděněji než chtěl.
"Nechci tě nijak otravovat Luky," přidal se Micky "ale už je půl druhé. Neměli bychom si vážně udělat přestávku na jídlo, vždyť jdeme od půl osmé..."
"No dobře, tak dobře... já jen myslel, aby jsme někam došli, co myslíš ty Daisy ?... Daisy? "
"Tady jsem." Odpověděla jeho kamarádka zatímco roztahovala na placu trávy velkou piknikovou deku.
"Řekni mi," zajímal se Luky, "jak jsi tam všechno nacpala?" a podíval se na její batoh, který byl asi tak stejně velký jako ten jeho a Daisy s něho před chvílí vytáhla velkou deku která musela zaplnit všechno místo. Přesto však v batohu bylo ještě spoustu dalších věcí včetně spacáku. Daisy vůbec dokázala spoustu podivných věcí. Bylo to už dva roky co Roxy a její kamarádky měli to překvapivé zjištění, že Daisy není svým rodičům vůbec podobná, a že je beztak adoptovaná. Daisy to bylo jedno. Její rodiče se o ni výborně starali a proto jí nijak nezáleželo na tom jestli je jejich vlastní dcera. Když se jí Roxy kvůli tomu posmívala, propadla se do kanálu. Ještě teď se při té představě Daisy a její parta smáli, když na ně Roxy křičela, že jim to jen tak neprojde. Samozřejmě se jí nepodařilo nikomu vysvětlit jak by asi Daisy mohla za to, že se Roxy někam propadla...
"A sakra…" zašeptal Luky vyděšeně.
"Co je?" zeptal se stejně tiše Jerry.
"Nehýbejte se!" odpověděl Luky a stále se díval někam do lesa ze Jerrym a Mickym.
"Jé ten je krásný!" řekla Daisy když konečně zpozorovala co se děje.

"Co-co je tam v zadu...n-není to náhodou..."

"Vlk." dopověděl šeptem Luky a stále se nehýbal.
"Co vám je?" zeptala se vesele Daisy a natáhla ruku k blížícímu se vlkovi a podávala mu kousek tvarohového koláče.
"Daisy, tohle není pes, takže se uklidni." řekl tiše Luky.
"A pes pochází jako z čeho, z křečka ??" odbyla ho Daisy. Vlk přišel až k ní a snědl kousek koláče. Potom se podíval na Lukyho a zavrčel. Daisy ho pohladila po hlavě, dala mu ještě kousek koláče a sama pokračovala v jídle. Pochvíli se podívala na své kamarády, kteří stále nehybně seděli a upřeně se dívali na ležícího vlka.
" Co je? " zeptala se nechápavě Daisy. "Vy už nemáte hlad??"
"Byla bys tak hodná a poslala laskavě svého nového kamaráda zpátky odkud přišel?"zeptal se tiše a stále ještě dost vyděšeně Luky.
"Necháš mě aspoň v klidu najíst?" oplatila mu Daisy jeho sarkasmus zatímco vytahovala z batohu jablko. Pochvíli se rozhlédla kolem sebe. Všichni ostatní nehybně sedí a upírají oči na vlka.
"Jezte né?"
Luky si nesmírně tiše a opatrně ukousl kousek koláče a kluci ho napodobili. Daisy se při pohledu na své kamarády neudržela a hlasitě se rozesmála.

Po chvíli už pokračovali v cestě. Daisy šla, vedle ní vlk a všichni tři kluci se drželi dobré tři metry za nimi. Daisy se otočila, zkoumavě si prohlédla své kamarády a zdálo se, že konečně pochopila důvod jejich směšného počínání.
"Jéžiš…" povzdechla si "copak vy se bojíte tak hodného vlka? A navíc nás může ochránit." dodala důležitě.
"A před čím jako?" rozčiloval se Luky, pořád si však dával záležet na své tichosti. "Nic horšího než on tady není!"
"To by ses divil!" odbyla ho Daisy. )

Dál už se na téma "vlk" nebavili a zdálo se, že už si kluci na něho zvykly. Šli jen tak lesem a povídali si. Probírali svoje nepochopitelné sny, a společně se smáli starým zábavným zážitkům. Po několika hodinách chůze už se Luky odhodlal natolik, že natáhl ruku aby pohladil vlka po hlavě. Ten na něj však upřel zelené oči a zavrčel. Luky honem popošel kousek dál.
"Zvláštní..." řekl Jerry a díval se na Lukyho. "Jak to, že na tebe vrčí a na ni ne?" zeptal se nechápavě.
"Co já vím... Daisy byla vždycky divná." ušklíbl se Luky, načež na něj jeho kamarádka vrhla naštvaný pohled. Luky však nepřikládal Jerryho postřehu velký význam.
V devět večer dorazili na plánované místo. Bylo tam krásně. Rostla tam světle zelená měkká tráva plná kopretin a i ve tmě viděli lesklou hladinu jezera naproti lesu ze kterého sem přišli. Postavili svůj obrovský stan, a šli si rozdělat oheň.
"Ale ne!" nadával Luky a pokoušel se oheň rozdělat zapalovačem kterému očividně došel plyn.
"Dej to sem" řekl Micky a pokusil se oheň rozdělat sám, ovšem neúspěšně. Po něm to zkusil ještě Jerry, ale taky se mu to nepodařilo.
"Můžu to zkusit já?" zeptala se Daisy.
"Nemáš šanci, když se to nepovedlo nám třem... a navíc jsi holka, nejsi technický typ." snažil se ji odradit Micky.
"Vypadám snad jako Roxy Lescautová? … ale dobře, když chcete být bez večeře....protože koláč je na snídani a počítám že sirové špekáčky asi jíst nebudete... no jo, jak myslíte."
"Tak si myslím, že to radši...radši to zkus zapálit ty." Uznal Micky po chvíli dalších neúspěšných pokusů.
Daisy si s úsměvem sedla k připravenému ohništi a škrtla zapalovačem. Ten okamžitě začal hořet.
"Jak už jsem říkal, tys byla vždycky divná." poznamenal Luky.
Opekli si špekáčky, najedli se a zatímco vlk zůstal "hlídat" před stanem, ostatní si zalezli do spacáků a unavení z celodenní chůze do pěti minut všichni usnuli.

Výlet jim rychle utekl a o dva dny později už Daisy seděla doma u stolu a kreslila si. Slyšela z obýváku nějaké hlasy. Ve dvou z nich poznala svoje rodiče, ale kdo je ten třetí? Vstala a šla do obýváku. V křesle seděl nějaký muž a bavil se s jejími rodiči. Byl relativně mladý, zhruba ke třicítce, měl trochu delší tmavě hnědé vlasy a oči stejné barvy. Kdyby na sobě neměl ten směšný černý hadr, vypadal by vážně docela dobře, pomyslela si Daisy.
"Dobrý večer," pozdravila ho Daisy, sedla si na druhé křeslo a stále si ho zkoumavě prohlížela.
"Dobře, že jsi tady," řekl tatínek "Pan McGonagall s tebou chtěl zrovna mluvit.
"Se mnou? Ale já ho neznám." zamračila se Daisy a s hrůzou uvažovala, jestli to náhodou není jeden z těch turistů, kterým s Lukym a ostatními odmontovali kolečka od kufrů. Jak by to ale zjistil? … A šel by kvůli tomu za jejími rodiči? Snad by si ho přece pomatovala, nebo ne?
"Jde o to," vytrhl ji z šílených myšlenek pan McGonagall "že...že jsi čarodějka, víš, Daisy. No a v září můžeš nastoupit do Školy čar a kouzel v Bradavicích."
Daisy se rozesmála. "To je dobrej vtip," řekla po chvíli "a teď vážně… o co jde?"
"Ne ne, tohle není žádný vtip. Vím, že ti to tak možná připadá, ale musela sis přece všimnou, že se ti stávají podivné věci, že umíš co ostatní nedokážou, zvířata tě poslouchají na slovo, a tak podobně…." vysvětloval trpělivě pan McGonagall.
Daisy se nad tím zamyslela. Okamžitě se jí vybavila historka s Roxy a kanálem, nebo jak s ní uletěla houpačka… na svůj batoh, na zapalovač, i na toho vlka. Jak by o tom mohl vědět? Něco na tom opravdu bylo.
" Dobře," řekla Daisy. "řekněme tedy že jsem čarodějka a... a co teď mám dělat, proč jste přišel teď, není ještě ani půlka prázdnin. "
Pan McGonagall jí neodpověděl, ale podal jí nějaký dopis. Daisy ho otevřela a dala se do čtení.
Po chvíli se podívala na pana McGonagalla "Můžu se vás na něco zeptat ??"
"Na cokoliv." odpověděl s úsměvem pan McGonagall a byl zjevně rád že mu Daisy konečně uvěřila.
"Všechny ty věci - cínový kotlík, kouzelnickou hůlku, hábit, a všechno ostatní - kde to mám jako vzít? Nevzpomínám si, že bych někdy při nákupech cokoliv z toho zahlédla třeba v.. kuchyňských potřebách."
"No tak, Daisynko nebuď na pana McGonagalla drzá, ano?" poučil ji tatínek.
"Ale ne, to je v pořádku. Tohle všechno seženeš na Příčné ulici, ta je v Londýně a je zabezpečená tak, aby se tam nedostali mudlové-"
" A to je zase proboha co? Nějaké příšery?" přerušila ho se smíchem Daisy, protože název "mudlové" jí přišel jako nějaké létající potvůrky z animovaného seriálu.
"Ne ,to ne..." a pan McGonagall se také rozesmál. "To jsou lidé, kteří neumějí kouzlit. No, k té Příčné ulici. Zítra ráno vás navštíví moje asistentka a vezme vás tam. Vysvětlí vám všechno potřebné ohledně peněz a ukáže vám obchody. Chceš se ještě na něco zeptat?"
"Vlastně ano… jak se dostanu do té školy?"
Pan McGonagall se podíval na hodinky a řekl : "Víš co, jízdenku máš v obálce a moje asistentka ti to všechno vysvětlí. Už budu muset jít."
Vstal, otočil se na místě a zmizel.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Betty Betty | Web | 6. července 2012 v 15:13 | Reagovat

pekné:))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama