Lilly Luna Potter 2. kapitola

7. července 2012 v 12:54 | Barča |  Lilly Potter *


Kapitola 2. - Očekávání

Bylo ráno. Lilly se probudila a podívala se z okna, které večer zapomněla zatáhnout. Byl krásný teplý letní den a svítilo slunce. Znovu zavřela oči a zůstala ležet.
"Lilly, vstávej, dneska jdeme nakupovat věci do školy !" zavolala na ní z kuchyně maminka sotva po dvou minutách.
"Jasně, už jdu!" odpověděla ji vesele Lilly a veškerá únava z ní rázem opadla. Na nakupování v Příčné ulici se moc těšila. Tento rok šla v Bradavicích do prvního ročníku, takže už si taky mohla koupit spoustu věcí a ne se jen dívat jak nakupují její starší bratři James a Albus. Lilly si oblékla světle modré krátké letní šaty a stoupla si před zrcadlo. To by šlo, řekla si pro sebe a jen tak zběžně si načesala rudé vlasy. Sešla dolů po schodech a v kuchyni si přisedla ke stolu vedle svých bratrů.
"Dáš si toast nebo jen jogurt ?" zeptala se jí maminka.
"Nevím… třeba toast." odpověděla jí Lilly a nalila si trochu jahodového čaje. Maminka jí podala snídani a Lilly si stačila sotva dvakrát kousnout, když tatínek zavolal :
"Pojďte, musíme jet !"
"Ach jo, copak se nemůžu ani v klidu nasnídat?!" stěžovala si Lilly, rychle dopila čaj, toast si vzala do ruky a utíkala do auta.

Harry se svou rodinou bydlel v Godrikově dole. Společně s Ginny opravili dům, ve kterém žil se svými rodiči před tím, než se ho pokusil zabít Voldemort. Hermiona s Ronem a jejich děti - třináctiletá Rose a osmiletý Hugo bydleli jen kousek od nich.
"A strejda Ron a teta Hermiona s náma nepojedou?" zeptala se Lilly, která se usadila na zadním sedadle mezi svými bratry.
"Ne, ale sejdeme se u Děravého kotle." odpověděl jí James, který se na stejnou otázku ptal už před chvílí.
Po půl hodině zastavili v nějaké šedivé londýnské ulici. Ginny vystoupila.
"Počkejte tady, já se hned vrátím." řekla a rozběhla se k červené telefonní budce."
Lilly se dívala jak její maminka do té budky nastoupila, a náhle sjela dolů jako výtahem.
"Kam šla?"
"Maminka si šla jen něco vyřídit na Ministerstvo kouzel." odpověděl jí Harry.

"Tati, nedáme si ještě máslový ležák a sušenky?" zeptal se James, když vstoupily do Děravého kotle.
"Jamesi, copak musíš pořád něco jíst? Před chvílí jsi snídal! Ale…no dobře, dorazili jsme sem docela brzy." souhlasil nakonec Harry a všichni si sedli ke stolu.
Lilly se rozhlédla kolem sebe a zadívala se na kudrnatou černovlásku zhruba v jejím věku, která si zaujatě povídala s nějakou sotva dospělou ženou se světlými vlasy staženými do culíků.
"Kdo je to?" zeptala se Lilly.
"Ta větší, to je Nicky Greenová, asistentka ředitele McGonagalla. Je jí teprve 19 a je strašně praštěná. I když to je McGonagall trochu taky. Ale tu malou neznám." vysvětlil pohotově Albus.
Harry se na černovlasou dívku zadíval. Přimhouřenýma tmavýma očima se rozhlížela po hostinci a vlnité tmavé vlasy jí po zádech splývali až k pasu. S Ginny se k sobě naklonili a něco si šeptali. Lilly s jejich tichého rozhovoru postřehla jen slova "Blacková" a "už všichni mrtvý". vůbec tomu nerozuměla.
"Co si to tam šeptáte?" zeptala se zvědavě tatínka.
"Ale nic, tomu by jsi stejně nerozuměla."
Tomu by jsi stejně nerozuměla - tak tohle přesně Lilly nesnášela. Vždyť oni jí ani nedali šanci něčemu porozumět. Věděla však, že nemá cenu se vyptávat a také si nechtěla kazit jeden s posledních dnů s rodiči.

Weasleyovi se k nim připojili až na Příčné ulici, ale v zápětí se všichni opět rozdělili, aby stihli vše nakoupit.
"Takže sraz u George v obchodě, dobře?" navrhl strýc Ron.
Lilly s maminkou se vydaly nejprve pro hábity a poté zamířili pro hůlku. Na tu se Lilly těšila ze všeho nejvíc. Mít vlastní hůlku totiž znamenalo být už skutečnou čarodějkou a to si přála už dobrých šest let. Když vešly do malého krámku na rohu, ucítila Lilly vůni dřeva a celkově to prostředí působilo kouzelně - vždyť je tu uloženo na tisíce hůlek, pomyslela si.
"Dobrý den, paní Potterová!" pozdravil okamžitě postarší muž a mírně se poklonil. "Á, a tady máme bezpochyby další velkou kouzelnici!" a vlídně na Lilly zamrkal.
Ta mu oplatila úsměv, vzápětí se však zamračila, jako vždy když se nad něčím zamyslela. Nepamatovala si, že by kdy tohoto kouzelníka viděla a pokud věděla, rodiče se o něm také nikdy nezmínili, tak jak je tedy zná?
"Tak tedy, jistě víte, že-"
"hůlka si vybírá kouzelníka." dopověděla Lilly. "Ano, vím, ale… nemohla bych přece jen vyzkoušet támhletu?"
Lilly sama nevěděla, proč se jí z hůlek vystavených na horní polici jako ukázky. Možná proto, že se jí zdálo, jako by kolem ní poletovala slabá bílá záře.
"Proč ne," souhlasil kouzelník a podal jí hůlku.
Lilly z ní ucítila příjemné teplo. Jen lehce mávla a v tom se váza s květinami pomaloučku vznesla do vzduchu, několikrát se otočila dokola a z jedné kopretiny opadaly lístky, které se rozlétly do všech směrů. Lilly z toho měla neuvěřitelnou radost. Rozzářeně se otočila na svou matku i na kouzelníka. Maminka se usmívala, prodavač se však tvářil velmi zaskočeně.
"Hůlky tu prodávám už přes dvacet let," pronesl po chvíli ticha. "ale tohle jsem ještě neviděl. Kdybych nevěděl, že to není možné, skoro bych řekl, že jste si hůlku vybrala vy, slečno Potterová."
Lilly se jen usmála.
"Můžu s vámi o něčem mluvit, paní Potterová?" obrátil se kouzelník na maminku. "Myslím o samotě,"
"Ale jistě… Lilly, počkej mě venku, dobře?"

Když Lilly vyšla z obchodu, stála tam ta černovlasá dívka, kterou viděli u Děravého kotle.
"Ahoj." pozdravila ji Lilly. Byla odmalička hrozně upovídaná a mluvit s cizími lidmi jí nedělalo problém.
"Ahoj. Ty jdeš taky do prvního ročníku?" zeptala se dívka a prohlížela si ji přimhouřenýma očima.
"Jo." odpověděla Lilly "Jak se jmenuješ?"
"Daisy." řekla černovláska.
"Blacková?" zeptala se automaticky Lilly při vzpomínce na tajný rozhovor jejích rodičů.
"Ne, Winterová.... proč?"
"Ale nic, jen tak..." řekla honem Lilly "Já sem Lilly. Lilly Potterová… Ty máš něco společného s ředitelem McGonagallem?"
"Ne, já jsem z nekouzelnické rodiny... jak tě to napadlo?" divila se Daisy.
"No, že jsi to s jeho asistentkou... a kde ji vlastně máš."
"Ále, potřebovala si cosi vyřídit o samotě." mávla rukou Daisy.
"No vidíš, to moje mamka taky. Je to docela zvlášt-"
"Lilly, musíme už jít!" přerušila jejich rozhovor maminka, která vyšla z obchodu z Lillyinou hůlkou v podlouhlé černé krabičce.
"Tak ahoj!" rozloučila se spěšně Lilly, když zamířily do obchodu strýce George.

Ostatní už tam byli. Lilly, James, a Albus si nakoupili všemožné legrační věci, rodiče jim však zakázali kupovat si záškolácké zákusky.
"Mami, a můžu si koupit sovu?" zeptala se Lilly a prosebně na ni upřela zelené oči, když vycházeli z obchodu.
"Ale jistě, že můžeš, budeme ale muset ještě do banky, tolik peněz u sebe nemám a navíc ještě musíme koupit soupravu pro přípravu lektvarů, stavit se v lékárně...jo a kotlík taky ještě nemáš." řekla jí na to maminka.
"Nemá cenu abychom šli ke Gringottovým všichni, půjdu tam jenom já, a vy mě počkejte -"
"ve zmrzlinářství?" dokončil za svého otce s nadějí James.
"Copak musíš pořád něco jíst?" zamračila se na něj Lilly, ale přesto si také koupila jeden kopeček vanilkové zmrzliny.

Když se Harry vrátil, zamířili do "Velkoprodejny mžourov" aby si Lilly vybrala svou sovu. Pomalu se procházela po obchodě a rozhlížela se kolem. Vtom však dostala nápad. Vrátila se k mamince a zeptala se : "Tak mě napadlo, kdybych si třeba vzala jen králíčka, ten není drahý, tak...mohla bych si koupit ještě koště ?"
"No já nevím...už sice není pravidlem že prváci se nesmí brát do kolejních družstev, ale pochybuji, že by si Nebelvír bral do družstva jedenáctiletou holčičku.
"Nejsem žádná holčička! …A jak to můžeš vědět? A proč jsi si tak jistá že budu v Nebelvíru?!" naštvala se Lilly.
"No dobře, koště by jsme ti koupit mohli... a co jsi to ještě chtěla ?"
"Králíčka." řekla Lilly a hned ji vztek přešel.
Když se o chvíli později všichni vraceli zpět k Děravému kotli, nesla si Lilly malého chlupatého bílého králíčka, který měl zrzavá ouška.
"Je ti podobný!" dělal si legraci Albus a ukázal nejdřív na Lillyiny vlasy, potom na králíčkovy uši.
"Vážně moc vtipné..." ušklíbla se Lilly. V tom jí však něco došlo a náhle se zastavila.
"Moment, a co to koště?!" zakřičela Lilly na svoje rodiče, kteří už vcházeli do Děravého kotle.
"No jo vlastně!"pronesl tatínek dramaticky. "Tak tedy jdeme koupit koště."
Lilly ho však podezřívala, že na to zapomněl záměrně.

O půl hodiny později už Lilly se svým králíčkem seděla na zadním sedadle auta a vedle sebe měla položené své nové koště - Duhová hvězda - na kterém létaly famfrpálistky jejího oblíbeného družstva Flying Girls.
"Má lepší koště než já !" stěžoval si James.
"Ale Jamesi, to je přece dámské koště." vysvětloval mu tatínek trpělivě a ukázal na hvězdu na násadě, která blikala všemi barvami.

Zbylé dny prázdnin Lilly trávila prohlížením knížek o kouzlech, a některé z nich si dokonce i zkoušela.
"Tak moc se zase netěš....ještě tě čeká zařazování, to bude vážně hrůzostrašné!" strašil ji James s předstíraným vážným výrazem.
"Hahaha....vážně moc vtipné, já ti na to neskočím." nedala se Lilly.
"S Albusem to bylo mnohem lepší, ten mi uvěřil všechno." zabručel tiše James a Lilly se rozesmála.

Konečně nastal večer 31. srpna a konala se slavnostní večeře, na kterou přišli také Rosie a Hugo s rodiči. Když všichni dojedli, ještě dlouho seděli u stolu a povídali si.
"Mami, my půjdeme ještě chvíli ke mě do pokoje." řekla Lilly a společně s Rose vyběhly po schodech nahoru.
"Řekni mi ještě něco o Bradavicích!" vyzvídala Lilly hned jak za sebou zavřela dveře.
"Lilly, víc než jsem ti řekla už ti říct opravdu nemůžu." vysvětlovala Rose.
"Ty si teda kamarádka..." stěžovala si Lilly.
"Rose, jdeme !" slyšely ze zdola Hermionin hlas.
"Ach jo... a to už vážně musíte odejít?" zeptala se smutně Lilly.
"Hm, ale zítra se přece uvidíme ve vlaku." řekla Rose a vyšla z pokoje. Lilly ji následovala.
Rozloučili se a Lilly si šla lehnout. Byla už uprostřed schodiště, když na ni maminka zavolala :
"Lilly, pojď sem na chvilku."
"Co sem zase provedla?" zeptala se automaticky Lilly, ale příliš ji to nezajímalo - měla teď jiné starosti.
"Ale nic, jen jsem ti chtěla říct…chtěla jsem říct, aby si nebyla smutná, když se nedostaneš do famfrpálového družstva. Přece jen ti je teprve jedenáct a Nebelvír-"
"Dejte už mi s tím Nebelvírem konečně pokoj! A navíc, chci to jen zkusit, to je všechno. Myslíš si že nevím, jak na to mám malou šanci? Jasně, že to vím! Ale zkusit to snad můžu, copak je to takový problém?"
"Uklidni se a uvědom si jak se ke mně chováš! Viděla jsi že by někdy Rose křičela na tetu Hermionu? Ani s Jamesem ani s Abusem takové problémy nikdy nebyly, a to jsou to kluci!
"A co jsem řekla tak strašného?! A přestaneš mě už prosím tě srovnávat s Jamesem a s Albusem? No a co že nejsem jako oni, copak to tak vadí? Nebo vadí, že chci zkusit hrát famfrpál? Vím že mě tam asi nevezmou, ale čemu vadí, když to zkusím? "
"No...ne, jasně, že to nevadí. Já jsem si myslela, že ti na tom hodně záleží." řekla Ginny. Teď už jí nevadilo, že na ni Lilly křičí, byla hlavně ráda že se spletla, a že Lilly nebude smutná když se do družstva nedostane.
"Myslím, že už si půjdu lehnout." oznámila Lilly rodičům.
"Ano, jistě, dobrou noc Lillynko." popřála jí maminka. "Jo dobrou." přidal se tatínek.
Lilly udiveně pohlédla na svou matku a zamyslela se, proč tak náhle změnila způsob, kterým s ní mluví, ale možná to mělo co dělat s tím, že si pravděpodobně uvědomila, že její dcera zítra odjede a do Vánoc ji neuvidí.
"Tak doboru" odpověděla, a když šla po schodech nahoru, ještě za sebou slyšela :
"Jamesi, Albusi, nechtěli by jste už jít taky spát?"
Lilly si říkala, že je to vcelku zbytečná otázka, protože její bratři jsou přece strááášně velcí a nemůžou jít spát ve stejnou dobu jako jejich malinká sestřička.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama